Zlato
Zlato, odborně označované jako aurum, patří mezi nejvýjimečnější kovy vůbec. Díky svým jedinečným vlastnostem je nejznámějším drahým kovem v historii lidstva. Typická je pro něj žlutá barva, která se může lišit od světlých až po sytější zlaté odstíny.
Jednou z hlavních předností zlata je jeho mimořádná odolnost. Nerezaví a nepodléhá běžným chemickým vlivům. Rozpustit jej lze pouze v lučavce královské nebo v kyanidových roztocích. Přestože je poměrně tvrdé, zároveň je velmi tvárné a dobře zpracovatelné.
Zlato v historii
Lidé zlato těží už tisíce let. Používalo se jako ozdoba, symbol moci i bohatství. Velké zlaté poklady byly nalezeny například v Egyptě v hrobkách faraonů nebo u jihoamerických Inků, kteří zlato považovali za posvátný kov.
Zlato se brzy stalo také platidlem. Zlaté mince se razily už ve starověku a později i ve středověké Evropě. V českých zemích se zlaté mince objevily ve 14. století za vlády Jana Lucemburského a Karla IV.
Dlouhou dobu bylo zlato základem měnového systému, tzv. zlatého standardu. Teprve ve 20. století se zlato začalo využívat hlavně jako investice.
Druhy zlata
Ryzí zlato má sytě žlutou barvu, ale je velmi měkké. Proto se v moderním šperkařství využívá především ve formě slitin, nejčastěji s mědí a stříbrem. Čistota zlata se udává v karátech, přičemž 24karátové zlato je považováno za ryzí.
Přidáním různých kovů lze ovlivnit nejen tvrdost, ale i barvu zlata. Kromě klasického žlutého zlata existují i barevné varianty. Příměs stříbra, palladia nebo niklu vytváří bílé zlato, měď dodává červený či růžový odstín a kadmium může zlatu propůjčit nazelenalý tón.
Kde vzniká zlato a jak se těžilo dříve a dnes
Zlato vzniklo ve vesmíru při mimořádných událostech, jako jsou výbuchy supernov nebo srážky neutronových hvězd. Na Zemi je proto velmi vzácné. V zemské kůře se nachází jen ve stopovém množství a i v mořské vodě je ho jen nepatrné množství. Ve vesmíru připadá na jeden atom zlata obrovské množství atomů vodíku.
V přírodě se zlato obvykle vyskytuje jako ryzí kov, nejčastěji v křemenných žilách, nebo ve slitině se stříbrem, které se říká elektrum. Po rozpadu hornin se zlato dostává do říčních náplavů, odkud se dříve rýžovalo.
Největší naleziště zlata se nacházejí například v Jižní Africe, Austrálii, Rusku, Kanadě nebo USA. Většina snadno dostupných náplavových ložisek je dnes už vytěžena. Současná těžba se proto zaměřuje hlavně na horniny, kde je zlato rozptýlené v malých, často mikroskopických částečkách.Hornina se nejprve jemně rozemele a následně se zlato uvolňuje pomocí chemických roztoků – nejčastěji kyanidových. Z roztoku se pak zlato získává buď pomocí elektřiny, nebo chemickou reakcí.
V minulosti se používala i rtuť, která se se zlatem spojila do tzv. amalgámu. Tento způsob byl ale velmi nebezpečný pro životní prostředí, a dnes se téměř nepoužívá.
Kolik zlata máme
Do roku 2014 bylo na světě vytěženo přibližně 175 tisíc tun zlata. Odhaduje se, že v zemi zbývá ještě asi 50 tisíc tun. Největší zásoby zlata vlastní Spojené státy americké, které ho uchovávají především ve Fort Knoxu.
Zlato v Česku
Zlato se v minulosti těžilo i na území Česka, například v okolí Jílového u Prahy, Zlatých Hor, Kašperských Hor nebo na řece Otavě, kde se zlato rýžovalo. Kvůli plánům na obnovení těžby vznikla v 90. letech občanská sdružení, která se snaží chránit místní krajinu.
Využití zlata
Šperky a povrchová úprava kovů
Zlato se nejčastěji používá na výrobu šperků. Protože je ryzí zlato (24 karátů) velmi měkké, míchá se s jinými kovy, jako je stříbro, měď, zinek, palladium nebo nikl. Tyto slitiny jsou pevnější a lépe se hodí pro každodenní nošení. Příměsi palladia nebo niklu dávají zlatu světlou barvu – vzniká tak bílé zlato. Obsah zlata ve slitině se udává v karátech.
Výroba a prodej zlatých šperků podléhá puncovnímu zákonu. Každý šperk určený k prodeji musí mít punc, který označuje jeho ryzost.
Zlato se často používá i k pozlacování. I velmi tenká vrstva zlata chrání jiné kovy před korozí a zároveň zvyšuje jejich hodnotu. Pozlacování se nejčastěji provádí elektrolyticky. Zlacené bývají například medaile, mince nebo bižuterie.
Na nekovové povrchy, jako je dřevo nebo kámen, se zlato nanáší ve formě velmi tenkých fólií – tzv. pozlátka. Tyto fólie mají nejen ochrannou, ale hlavně dekorativní funkci (např. sochy nebo části staveb). Zlato se používá i k dekoraci potravin a těla (E 175).
Průmysl a lékařství
Zlato má dobrou elektrickou vodivost a je velmi odolné vůči korozi. Proto se hojně využívá v elektronice, hlavně na pozlacení elektrických kontaktů. Nejde o to, že by vedlo proud nejlépe (lépe vedou měď nebo stříbro), ale o to, že nezoxiduje a jeho vlastnosti se časem nemění. Díky tomu zajišťuje spolehlivý kontakt.
Zlato se používá také ve sklářství – k barvení a zlacení skla. Malé množství zlata dokáže sklo zbarvit do červených odstínů.
Zlato se dlouhodobě používá v zubním lékařství, hlavně do výplní a zubních náhrad. Je zdravotně nezávadné a odolné vůči agresivnímu prostředí v ústech. Protože je čisté zlato měkké, používají se jeho slitiny s dalšími kovy.
Bankovnictví a investice
Zlato bylo dříve základem měnového systému – tzv. zlatého standardu. Měny byly kryté fyzickým zlatem uloženým v bankách. Tento systém skončil ve 20. století a cena zlata i měn se začala řídit trhem.
Dnes lze do zlata investovat hlavně formou investičního zlata – zlatých slitků z ryzího zlata (24 karátů), které mají certifikát a punc.
